O fotografii

Zájmové činnosti mě nezajímaly nikdy jen samy o sobě, ale vždy ve vztahu k lidem. K lidem, kteří se ze zálib radují, nebo se s nimi trápí, k lidem, jimž jejich koníček obohacuje jejich duchovní svět. Proto mě zaujal především "člověk fotografující", bytost, která podstupuje boj s nepochopitelnými technickými živly a která si jej posléze podrobí, držíc vítězně svůj první snímek. Podstoupil jsem hru s fotoaparátem, aby jsem té "fotografické piplačce přišel na kloub". Nešlo mi o to pochopit "jistá vyšší tajemství, jako například, jak vlastně se to tam uvnitř dělá", nýbrž mě zajímalo samotné fotografování. („Čert vem všecky chemické výklady, které ti vysvětlují podivuhodnou alchymii způsobem tak jasným, prostým a pozoruhodným. Fotografie jest a zůstane kouzelnictvím“).

Princip fotografického lovu se mi jeví "napínavější než lov na plachou zebru nebo tygra bengálského". Kvůli kráse ze hry a napětí, jak to dopadne, stálo za to si fotografování znovu a znovu zkoušet a hledat nové motivy a pohledy. Prodělal jsem tak krátký praktický kurs, seznámil se „se všemi šroubky, páčkami, stiskacími knoflíčky“, překonal nezdary subjektivní i objektivní povahy a pak "střílel na ostro".

Po nabyté zkušenosti jsem pak dokázal ve své causerii Člověk a kamera, publikované v říjnu 1930, i sám sebe jako svátečního fotografa ironizovat.

- Karel Čapek (zpracoval Pavel Scheufler – upravil Ivo Brož)

Pojďme do boje vesele, neboť mrtví, kteří se nesmějí, jsou oškliví.

(Jack London)